Mnoho akcí má podtitul benefiční či charitativní. Pokud si myslíte, že pořadatelům jde v prvé řadě o tu či onu organizaci, mýlíte se.

Před nedávnem jsem se zúčastnila jedné benefiční akce, která byla pořádána na podporu nejmenované charitativní organizace. Před účastí na této benefici jsem byla velice naivní. Myslela jsem si totiž, že většina těchto akcí je pořádána ve prospěch někoho či něčeho.

Z mého omylu a naivity mne pořadatelé probudili ihned na počátku. Mému příteli, který potvrdil svou účast na akci, totiž nabídli vstupenky zdarma. To on s díky odmítl s tím, že akce je benefiční a tak by se slušelo, aby si vstupenky zakoupil. Tím to, ale nekončilo. Ihned u vstupu nás vítala obsluha se sklenkou sektu. Samozřejmě zadarmo. Sekt tam tekl opravdu proudem a málokterý host zůstal pouze u jedné skleničky (proč by se nenapili, když to bylo zadarmo). Poté se všichni, posilněni sektem, vydali do sálu, kde proběhl asi hodinový program. V jeho závěru jsme byli všichni upozorněni za prvé na to, že ve vestibulu na všechny čeká raut. který zaplatil sponzor (to už se většina začala zvedat) a pak nám organizátor sdělil, kolik, že vlastně činí výtěžek ze vstupného. Bylo to málo, ale alespoň něco. S přítelem jsem akci po necelé hodince opustila. Musela jsem odejít, bylo mi totiž nanic z toho, jak se většina přítomných (třetina z nich neměla ani zakoupenou vstupenku) cpala jídlem až k prasknutí a nalévala alkoholem.

Po cestě domů jsem svému večernímu doprovodu položila otázku, proč se takové akce vůbec pořádají. A on odvětil: „Aby se mohli všichni zadarmo napít a najíst.“ Chvíli jsem čekala, že se začne smát, ale nezačal. Nebyla to totiž první taková akce, které se účastnil a vždy je to prý stejné. Jen s tím rozdílem, že na některých akcích se vybere víc na některých méně (podle toho kolik lidí opravdu přispěje).

Popsal to asi takto: někdo se rozhodne uspořádat nějakou akci, aby na ni přilákal co nejvíce lidí (ale i sponzorů), udělá z toho akci benefiční či charitativní. Stejně nebo snad i více důležité je to, kdo ze známých osobností přislíbí svou účast, ať už v programu samotném či pouze přijde jako host. Platí zde prý přímá úměra, čím více známých osobností, tím více médií. Pokud si myslíte, že přítomnost novinářů složí k mediální propagaci charitativní organizace, jste opět na omylu. Novináři jsou tu od toho, aby z pořadatele a účinkujících udělali pomalu svaté (protože, kdo dnes dělá něco zadarmo, aby pomohl dobré věci; což není až tak úplně pravda, ale budiž). A zapomenout nemohou ani na známé osobnosti, jež akci podpoří svou účastí. Ty v médiích ukážkou jako štědré lidi, kteří by se pro ostatní rozdali (škoda jen, že neví nebo spíš nechtějí vědět, že právě oni nezaplatili ani korunu). Média tak pouze poslouží pouze jako dobrá reklama zmíněných.

A co charitativní organizace? Ta zůstává po celou dobu v pozadí. Všechny tyto akce jsou pouze jedním velkým večírkem s kulturním programem.

Po této zkušenosti nevidím smysl v konání benefičních akcí: početná skupina lidí ani nezaplatí vstupné a jediné co je zajímá je to jak se zadarmo najíst a napít. Kolik asi takový raut stojí? Několik tisíc neli desítek určitě. Co třeba tyto peníze příště věnovat na charitu kvůli, které celá akce je?

Sdílej