Kdo neslyšel tuhle větu, ještě nepotkal člověka. Kdo myslí, že neexistuje pravda, ještě nepotkal sám sebe.

Když se nároku na pravdu dožaduje vaše dítě, s mírnou nejistotou jej odkážete na ! dodatek k pravdě", že pravdu mají například starší lidé, pan vedoucí, samozřejmě pan prezident, pane bože, na koho jsem ještě zapomněla! Ti všichni mají vždycky pravdu, protože jsou zkušenější, šikovnější a tudíž moudřejší. Asi nemá smysl se ptát, proč tohle ještě pořád svým dětem děláme, proč mechanicky opakujeme nesmysly. Asi se nám s touhle lží žije snadněji, proto ji sajeme hned s mateřským mlékem.
Potom už ale víme bezpečně na kilometry dopředu: že má pravdu maminka, pan učitel, víme, že obloha je modrá, tráva zelená, že s krvi v nás koluje naše jedinečnost, a ještě pár maličkostí..A na těhle troskách lidstvo neúnavně staví svou historii, současnost i budoucnost. Jen u toho jaksi zapomínáme žít okamžiky současné, přestože tu právě pro ně a skrze ně existujeme.
Lidé si dnes, spíše než by se zabývali přítomností, dobrovolně vycpávají těla různými pravítky a náhražkami, které jim, a to vědí v časákách a telce natuty, pomohou v jejich životě - na cestě ke splnění snu - na dálnici vedoucí ke kariéře.."Co umíš musíš prodat, ber hned teď, na co bys čekal" - to jsou zaručené rady, které slýcháme snad odevšad.
Přesto nejsme dostatečně posíleni, váháme, říkáme si: opravdu mám jít tudy? Nemám se ohlížet za tím menším, najednou daleko zářivějším snem, který v tu chvíli tímhle rozhodnutím nechávám za sebou? Spolehnout se ale můžete jen na to, že se v zápětí ozve "udělals dobře, člověče", přestože jiný zamyšleně mlčí a další současně líčí a vypočítává, co by měl, kdyby se rozhodl jinak.
Víte pravda je to, co opravdu chceme, potřebujeme a dokážeme vidět, vnímat, cítit, dělat - a tím i budovat. A tak vězte konečně, že pravdu máme všichni, jen jsme se na ni dívali z jiného místa a zahlédli jen její nepatrou část kousek - kousíček celku - pravdy, která se skládá z našich malých poznání - pravd. Kdyby tohle byla pravda, jak hloupý by vám připadal ten, kdo nepřijal jako největší dar a poctu rozmluvu o čemkoli třeba se svým sousedem? Ten, kdo se nepokusil prožít to, co prožívají jiní co nejhlouběji, aby tak poznal skrytou hloubku a rozměr života?

Oblíbený není ten, kdo vykřikuje, že má pravdu, nám přijatelný je ten, kdo říká: "ano máš pravdu." Tací nám připadají kamarádští, ti víc upřímní, co to s vámi prožívají, stávají se velmi rychle až nesnesitelně hodnými - směšnými . A přitom nám tolik vadí jen proto, že ukazují nás samotné, jací bysme byli, kdybysme se dokázali bez obav počlověčit.
Víte, jaký je rozdíl mezi hodnými lidmi a a těmi ostatními? Ti první vědí něco, co ostatní ani netuší. Existuje něco mimo ně, co vidí jen oni sami a díky čemu tínou k dobru. Kdo je blíž pravdě a člověku, když ne člověk - zvaný Hodný?     

Sdílej