Disney to má těžké. Proti všem těm Pixarům působí zastarale směšně. Pro jeho novinku to neplatí, píše dopisovatelka z New Orleans, Julie Urbišová. Ostatně, je nominována na Oscara. Disneyovka, ne Julie...

Už je to nějaký ten týden, co do kin přišla poslední Disneyovka – pohádka Princezna a žabák. První ukázky jsem viděla někdy na pozdim a byla jsem překvapená, že klasickou pohádku filmové studio zasadilo do kontextu New Orleans. Ale ukázalo se, že je to dobrý nápad. Vždyť New Orleans a celá jižní Louisiana má tolik zajímavých momentů, charakteristik a hlavně kouzelných míst, že se v pestrobarevné pohádkové disneyovské verzi samo v pohádku proměnilo.

Klasický starý příběh o princezně a žabákovi studio Disney sice trošku pozměnilo, ale nápad přijít s první černošskou princeznou a zasadit děj do začátku minulého století, kdy v New Orleans vládla ta pravá doba jazzu, je milým zpestřením. Ten ocenili hlavně obyvatelé New Orleans - jsou rádi, že se jejich město konečně objevilo ve filmu v pozitivním světle. Tedy ne jen v souvislosti s Katrinou nebo kriminalitou. I proto zdejší Muzeum umění přichystalo o díle Walta Disneyho velkou výstavu. Ukázala historii studia, práci Walta Disneyho i to, jak vznikaly jednotlivé postavy, které jsou dnes už součástí klasického filmového repertoáru, jako je Disneyho Sněhurka, Popelka nebo Malá mořská víla. Možná sem bude patřit i černošská princezna Tiana. Nápad udělat černošský animovaný film přijala kritika vesměs dobře (co taky vytknout perfekcionismu Disneyho studia), ale zároveň film záporně ohodnotilo několik kritiků, kteří narážejí na to, že tento klasický příběh se velmi nápadně podobá příběhu současného amerického prezidentského páru. To, že film se připravuje déle než rok (tolik přibližně uplynulo od doby, kdy se Obama stal prezidentem a uvedením pohádky v kinech), asi někomu uniklo. No, kdo moc hledá, vždycky něco najde.

Co ale nové pohádce nevytknul snad nikdo je klasická animace. Disney se vždy obklopoval talentovanými kreslíři a animátory z celého světa, a ani v tom jeho studio dnes nepolevuje. Týmu této pohádky totiž z mého pohledu neuniklo z atmosféry města vůbec nic. Zachytili nezaměnitelnou architekturu města, New Orleans v něm poznáte během několika vteřin. A můžu pokračovat výčtem dalších detailů – ve filmu se objeví karneval Mardi Gras, velkou roli hraje voodoo a čarování, nechybí ani bažiny a aligátoři. A samozřejmě neworleanská kuchyně a hudba. Ano, je to jejich práce, na filmu tým pracoval několik let, několikrát byli animátoři na návštěvě města a přímo v ulicích vznikaly náčrtky pro použití ve filmu i samotné nápady pro příběh. Ale přesto mám takovou dětinskou radost z toho, že má někdo smysl pro detail a zároveň pro zachycení celkové nálady. Někomu, kdo New Orleans nezná, by se mohlo zdát, že všechno, co jsem teď popsala, fungovalo v pohádce jen jako vhodná kulisa. Pravdou ale je, že vše je skutečné a dodnes živé. Samozřejmě nenarazíte na zpívajícího aligátora, ale na „voodoo královny“ stále ano, různé amulety, zaklínadla nebo kamínky pro štěstí jsou součástí zdejšího života. Stejně tak potkáte na každém rohu jazzovou hudbu, i když už  od zlaté éry jazzu uplynulo skoro sto let.

Ale zpátky k Waltu Disneymu a jeho filmům. Jeho pohádky jsou dodnes populární po celém světě, byl prvním, kdo přišel s nápadem tvořit celovečerní filmy pro děti a navíc animované. To, že se dnes kina plní často právě animované snímky, i když třeba z jiných studií, a že dokonce získávají prestižní filmové ceny, je vlastně tak trošku i jeho zásluha. Možná jeho jméno znovu zazní už za pár dní při předávání Oscarů. Pohádka Princezna a žabák je totiž nominovaná v kategorii nejlepší animovaný film a dvakrát v kategorii nejlepší píseň.

Julie Urbišová

Sdílej