Není dne, kdybych se sama sebe neptala, kam ten svět spěje. Stále častěji si tyto otázky pokládám v souvislosti s naší republikou. Proč se u nás stále obcházejí a porušují i ty nejzákladnější pravidla? A existuje v České republice vůbec presumpce neviny?

Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod. Ta mimo jiné zaručuje účastníkovi trestně-právního řízení tzv. presumpci neviny. Presumpce neviny je princip, podle kterého je každý proti němuž je vedeno trestní řízení, považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.

A proč zde uvádím, tak obecné a známé? Jelikož jsem v České republice nikdy nebyla svědkem toho, že by tento princip byl dodržen. Jako důkaz mi poslouží událost z nedávné doby, kdy bylo nalezeno tělo mrtvé dívky. Už o den později se ve všech tiskovanách a na internetu , ale i v televizi objevily zprávy tipu: „Bratr zavraždil svou mladší sestru“. A nejen novináři bulvárních deníků, začali spekulovat o tom (nebo spíše přesvědčovat své čtenáře) proč tento hrůzný čin spáchal. Začali zpovídat sousedy, kamarády, spolužáky ze školy … Tím, ale přeci došlo k porušení hlavy páté, čl. 40, odst. 2 LZPS („presumpce nevinny“). Ale proč by se tím někdo zaobíral v naší zemi je přeci normální porušovat a obcházet pravidla.

A toto není jediný příklad, mohla bych ji uvést více. Například zprávu, ve které novináři informovali veřejnost o tom, jak rodiče utrápili svého syna hlady. Podle údajných ověřených informací byli rodiče členy sekty a svému synovi odpírali jídlo a odmítali mu dávat léky. Dokonce i sousedé o rodině tvrdili, že je „nějaká divná“. Druhý den bylo vše jinak – chlapec byl velmi těžce nemocný a už nemohl ani jíst a léky nezabíraly. Rodiče se moc snažili, aby mu pomohli, ale boj s nemocí prohráli syn i jeho rodiče.Rodiče se psychicky zhroutili, jednak z velké ztráty milovaného syna, jednak z toho co si o sobě dočetli v novinách.Ani jeden z novinářů se rodině zemřelého chlapce neomluvil (prostě jen napsali článek). Proč?

Kdo dal těmto novinářům právo na to hrát si na soudce. Kdo jim dal právo ubírat práva někomu jinému?

Nikdo z nás nemá právo na nikoho ukazovat prstem a říkat ten to byl, ten to udělal. To vše je záležitostí soudu. Ten jediný má právo na to, říci vinen či nevinen.

Co když jediný podezřelý není tím, za koho ho novináři a podstatná veřejnost mají? Co se bude dít pak? Řeknu vám to … Nic, prostě se to zamete pod koberec, jak je u nás zvykem.

Na závěr bych chtěla dodat toto: V České republice neexistuje presumpce neviny, mi máme naopak presumpci viny. Ono je totiž snazší a „prodejnější“ někoho předem označit, ukázat na někoho prstem. A pak už jen dokola psát o tom stále stejném dokola

Sdílej