Z jakého popudu a kdy jsi sáhnul po hudebním nástroji, a proč to nakonec vyhrála basa?
Začal jsem v sedmi letech na housličky. K Vánocům jsem dostal takové ty plechové, a moc se mi líbily, takže následovaly už ty opravdové a LŠU. Měl jsem štěstí na vynikajícího učitele, Vítězslava Černocha a dokonce jsem chtěl jít housličky studovat na konzervatoř. Ve čtrnácti mě doslova ukecal Zdeněk Chochola, dirigent našeho komorního smyčcového orchestru, abych pomohl a rychle se naučil na kontrabas náš repertoár. Čekal nás totiž prestižní soutěžní festival v Belgii a nebyl basista. Tak jsem se to naučil, festival jsme vyhráli a basička mi už zůstala.

Co basa jako nástroj poskytuje tvým smyslům..čím tebe upoutává, jiné myslíš uspokojuje?

Kontrabas jsem vystudoval na Konzervatoři v Praze a již při studiu jsem hrál ve FOKu. Kontrabas i baskytara jsou pro mne hudebním i životním názorem. Není to ale jen o base, je to prostě muzikanství. Já také skládám, aranžuju, zpívám a produkuju desky.

Živíš se hudbou, hrál jsi i z toho důvodu se spoustou muzikantů?

Od začátku jsem na takzvané „volné noze“ a jsem pyšný na svou svobodu. Nikdy jsem nebyl zaměstnán a je jen moje volba, co, kde a s kým budu hrát. Ostatně i vy jste toho příkladem (Triny). Těžko bych s vámi mohl chodit na záskok jako nájemný basák, když jsme hráli skoro zadarmo. To stejné platí i o jazzových klubech a dalších projektech, které mě naplňují, ale nejsou vůbec výdělečné. Ideální případ je, když spojíš muzikantské a lidské přátelství s byznysem a funguje to.


Která z těch všech hudebních setkání pro tebe nejvíc znamenala..znamená?
Poznal jsem velmi mnoho skvělých lidí a muzikantů a je těžké je všechny jmenovat. Vzpomenu na tři z nich, kteří byli výjimeční a pojilo mě s nimi osobní přátelství. Bohužel už ani jeden není mezi námi. Prvním z nich byl fenomenální pianista Rudolf Rokl. S Rudlou jsem prožil krásných sedm let. S naším triem (ještě Jan Žižka - bicí) jsme jezdili po Československu a po Evropě a natočili 2 CD. Druhým byla nádherná zpěvačka, geniální textařka a skladatelka Zuzana Navarová. Se Zuzankou jsme se znali patnáct let. Zpočátku profesionální vztah přerostl ve velmi osobní přátelství, které spolu s úspěšnou prací ve skupině KOA trvalo až do její smrti. Třetí byl americký kytarista a zpěvák Hiram Bullock. Excelentní muzikant a ve svém oboru světová extra třída. S Hiramem jsem strávil málo času, ale jeho muzikanství, láska k lidem, k hudbě a pokora, mně daly hodně. Zuzanku, Rudlu a Hirama mám v sobě napořád a často se s nimi radím...

Na jakém hudebním území tě to momentálně nejvíce uspokojuje, co z toho považuješ za výlučné a dáváš tomu budoucnost? Máš pro nás aktuální pozvánku?
Momentálně dělám intenzivně ve třech různých projektech. S Lvem Rybalkinem dokončujeme CD ,,Many Faces" kapely Workshopandmore, ve které jsou poslední dvě nahrávky Hirama Bullocka a dále pak jako hosté americká zpěvačka černé pleti Freda Goodlett a hvězda jazzrockové kytary Frank Gambale. S vydáním desky bude samozřejmě spojeno koncertní ,,promo" turné. Dalším projektem je v pořadí již třetí CD skupiny Camael, které právě točíme. Toto CD je sice třetí, ale přesto zcela výjimečné tím, že je plně autorské. Mělo by vyjít v květnu, je o čarování a pracovní název je ,,Čarovaly tři ženy". Třetím je moje spolupráce s romským nevidomým zpěvákem, harmonikářem a pianistou Máriem Bihárim. Po rozpadu skupiny KOA začínáme vytvářet nový koncertní program a skládat nové písně. Na jaře bychom už

měli vyjet. To jsou zároveň i mé pozvánky. Datumy koncertů a křty CD, atd - vše najdete na netu. (www.workshopandmore.cz; www.camael.cz;  www.koa.cz)

Dosáhly tvé představy - sny o tom jak budeš hrát, s kým co dáš dohromady, kterým směrem se vydáš - dál, než jsi se dostal?
Dělám to, co mě nesmírně baví a živím se tím, což považuji za štěstí.

 

Iveta Kováčová