DOVOLTE MI, ABYCH VÁM PŘEDSTAVILA VÝZNAMNOU INTERPRETKU FIALKOVÝCH INSCENACÍ, ZAKLÁDAJÍCÍ ČLENKU PANTOMIMY DIVADLA NA ZÁBRADLÍ, TANEČNICI, MIMKU A PEDAGOŽKU JANU PEŠKOVOU.

Pocházíte z umělecké rodiny nebo si Vás umění tance a pantomimy našlo tak nějak samo?

Nepocházím z umělecké rodiny, tatínek byl lékař a maminka v domácnosti. Tanec a pantomima přišly tak nějak samy. Hlavně k tomu přispělo to, že jsem v Písku, odkud pocházím, navštěvovala rytmiku, step a Sokol, vlastně všechno, co souviselo s pohybem. Když se pak po dvanáctiletce rozhodovalo, co se mnou bude dál, dostala jsem umístěnku jako kominice, jelikož se moje rodina nezapojovala do tehdejšího režimu. Protože moji rodiče byli tenkrát prozíraví, řekli si, že zkusí, jestli nemám nadání pro pohyb a přihlásili mě na konzervatoř, kde naštěstí politika nehrála takovou roli. Pak jsem tedy dělala zkoušky na taneční oddělení a tam mě vzali.

Po absolvování TKP jste působila v Tylově divadle v Plzni …

Ano, po absolvování TKP jsem dva roky působila v Plzni v tanečním souboru Tylova divadla. Ještě na konzervatoři jsme začali dělat pantomimu s ročníkem, kde byl Ladislav Fialka. Pantomimu jsme pak dělali ve třetím i čtvrtém ročníku také s paní Loretkou Hrdinovou a jejím manželem Vladimírem Doležalem. Naše dvě pantomimická představení se hrála různě po republice, ale hlavně na Žofíně. Už v té době jsme věděli, že se chceme pantomimě věnovat dál. Kluci, ale museli na dva roky na vojnu, takže my, dívky, jsme šly na dva roky do angažmá. Tak sem se tedy dostala do Plzně. Když se pak kluci vrátili z vojny, začal Láďa Fialka dávat celou skupinu dohromady. Shodou okolností začal v té době Dr. vodička budovat divadlo Na zábradlí. K pantomimě se později přidala i činohra.

S Ladislavem Fialkou jste se tedy poprvé setkala na konzervatoři?

Ano, v prvním ročníku na konzervatoři. Sešli se tam lidé, kteří měli svým způsobem asi nadání pro divadlo, a pantomima nám byla velice blízká. Chtěli jsme dělat taneční pantomimu a to se nám s Ladislavem Fialkou, myslím, podařilo.

Ladislav Fialka se ve svých hrách pokoušel vždy o vyjádření nějaké hlubší myšlenky. Dnešní pantomima je často zaměňována s klaunstvím. je to asi tím, že se dnes dělá pantomima jinak. není to škoda?

Dneska se pantomima dělá úplně jinak. Jestli je to škoda, to nevím. Tenkrát to byla taková éra, éra pantomimy Na zábradlí. Myslím, že dnes mimové už nemají ani takovou taneční techniku, která je k typu pantomimy, kterou jsme dělali nutná. Oni mají výborné vyjadřovací schopnosti, ale jde už o jiný typ pantomimy.

Vy jste vlastně patřila do skupiny, která se zasloužila o vznik pantomimy u nás. Od té doby slavila česká pantomima úspěchy nejen u nás, ale i v zahraničí. Koncem osmdesátých let začal zájem o ni upadat. V roce 1991, po smrti Ladislava Fialky, ztratila dokonce své místo v divadle Na zábradlí. Nemrzí Vás to?

Ale to tak v životě prostě bývá, že je nějaká éra, která skončí a život jde dál.

Od ukončení angažmá v divadle Na zábradlí, v roce 1976, se věnujete pedagogické činnosti …

Začala jsem učit ještě v době, kdy jsem byla v divadle Na zábradlí. Učila jsem pantomimu na Lidové konzervatoři. V roce 1977 jsem měla příležitost na Libocké lidušce založit taneční oddělení. Od té doby tu působím.

V dnešní době musí být obtížné najít dostatek dětí, které mají chuť se hýbat …

No, v určitém věku je jich strašně málo. Já už beru i čtyřleté děti, protože když je nevezmeme my, jako státní škola, tak jdou do soukromých škol. My bychom o ty děti jinak přišli. Takže ten věk se přiblížil téměř k čtyřletým dětem, což už pak není výuka tance, ale je to spíše taková hra, kde se snažím probudit v dětech nějakou fantazii. Snažím se o to, aby děti začaly vnímat hudbu, aby se na ni naučily chodit. Učím je držet tělo. Je to vlastně základ pro tanec.

Co v tuto chvíli považujete za důležité, podstatné?

Teď je pro mě podstatné učení a škola, protože si myslím, že pro školu teď začíná nová éra (pozn. 21.9 2010 byla slavnostně otevřena budova ZUŠ Charlotty Masarykové v Půlkruhové ulici v Praze 6 – odkaz na článek). Po dvou letech, kdy jsme byli, dalo by se říci bezprizorní, máme své budovy, své zázemí. Škola tak teď začíná novou, klidnou éru své existence.

JANA PEŠKOVÁ

Tanečnice, mimka, ale hlavně pedagožka Jana Pešková pochází z Písku. Po absolvování Taneční konzervatoře Praha (1956) působila dva roky v tanečním souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. V roce 1958 se stala jednou ze zakládajících členek Pantomimy divadla Na zábradlí v čele s Ladislavem Fialkou. První vystoupení měli v roce 1959.

Jana Pešková byla významnou interpretkou pantomimických inscenací (Pantomima na zábradlí, Milenec lúny, Knoflík, …). Již během svého působení v divadle Na zábradlí začala vyučovat – nejprve pantomimu, později tanec. Pedagogické činnosti se věnuje dodnes, vyučuje na Základní škole Charlotty Masarykové v Praze.

Jana Pešková je vdaná (manžel – dirigent Libor Pešek), má jednoho syna a čtyři vnoučata.

Sdílej