Herečce Ivance Deváté, jak už z našeho předchozího avíza víte, vyšla koncem června v nakladatelství Motto nová kniha s názvem "Mezi nebem a peklem.“

Před nákupním centrem Flora čekám na spisovatelku a herečku Ivanku Devátou (74 let). Předtím jsem ji jako mnozí zahlédla pouze na fotografiích a v televizi. Svižným, lehkým a uvážlivým krokem sotva dospělé ženy stanula v tmavých brýlích a v džínsách s květovaným trikem přede mnou. Milá, živá, hovorná dáma s jiskrou na čele povídala s vášnivou radostí i o tom, co v její knižní novince nenajdete.

Barvíte si vlasy, nelíbí se vám šediny?

“Ale já šediny nemám, děvenko, ” brání se spisovatelka. “Snad sem tam nitku. Je to genetický dar rodičů. Začínala jsem jako blondýna s barvou zralé pšenice a přes černý kafe a spadané listí se k blondýně vrátila.

Svůj vnitřní temporytmus mám nastavený tak na 45 let, ovšem když jdu kolem zrcadla nebo výlohy, kouká na mě cizí stará ženská. Na besedách mi říkají, že vypadám lépe než v televizi. V Brně, Liberci, v Oloumouci.. no jo, ale v Pardubicích jsem nebyla. Tam to ještě nevědí.

Jaké situace považujete za pekelné?

Jednak neřešitelné, jako je ztráta blízkého člověka, a pak trýznivé, třeba rozvod, nemohoucnost a závislost, které provázejí stáří. Samotný závěr také nebude žádný med. Jeden lékař mi prorokoval mozkovou mrtvici. Já bych to brala, kdyby to bylo raz dva a rovnou truhla. Jenže prý mám srdce ve výborném stavu. Tak nevím, aby se to moc neprotahovalo.

Kdysi prý svou vášeň pro psaní realizovala psaním dopisů. Ve dvanácti napsala aktovku, kterou hráli v tělocvičně. Od doby, co publikuje, jsou ale její dopisy, jak sama tuhle svou tvorbu hodnotí, příšerné.

Kladla si tato zralá žena někdy otázky o smyslu života, netoužila odkrýt to, co se za naší existencí skrývá?

Ne, já se nezdržuji hloubáním odkud a kam jdu. Já žiju. Teď. Tady. Daří se mi dělat druhým radost a toho se držím zuby nehty. A když někdy procházím těžkým obdobím, snažím se to překonat humorem a psaním. A často přitom objevím směšnou stránku věci. Za vším špatným dělám tlustou čáru a jdu kupředu. Oddechový čas na bolestínství si nedopřávám. Jeden čas jsem tomu říkala štěstí se zaťatými zuby.

O čem jste nepsala, čemu se dosud vyhýbáte?

To víte, i já mám svou 13.komnatu, ale nechodím s ní na trh. Občas z ní něco vypustím ve svých knížkách, ovšem v jiných situacích, v jiném prostředí, neadresně. Na druhé straně zapojuju fantazii. Tak jsem v Jen jednou mladá smažila nahá Erikovi vajíčka a prožívala erotickou smršť. A to jsem ve skutečnosti nezažila. Tedy tu smršť jo, ale to kuchtění ne.

Jste plná života, optimismu, co vy - láska a muži?

Ó, Pane Bože, jak já Ti děkuju, že jsi ve mně uhasil chtíč! Od svých 48 let jsem sama a jsem sama ráda. Moje první láska byla nádherná a nevinná, a zažila jsem i tu, při které takzvaně „hoří postel.“ Trvalo to rok. Pak už jsem nanovo nevzplanula. Láska mi nechybí. Spíš se mi stýská po tom, když Já milovala, po té touze a rozechvění, když jsem se vracela z cest k Němu. Byla jsem tehdy pro svého partnera bohyní. A kdo by jí nebyl rád? Mohla jsem se ještě párkrát vdát, ale nechtěla jsem volit mezi nedosažitelným nebem a možná lehce dosažitelným peklem.

Kam zajít pro takový nadhled, apetit a soběstačnost do života?

S humorem a nadhledem jsem se nerozhodla žít. To mi bylo dáno. O tyto vlastnosti přicházím, když jsem nemocná a nevím, co mi je. To pak hysterčím. Jinak mám pořád co dělat. Mám ráda uklizený byt, v létě plavu, zavařuju ovoce, suším houby, v zimě pochoduju po horách. Pořád jsem ve všem rychlá a asi dost vitální. Aspoň mi to lidé stále říkají. No, vždyť život je od toho, aby se žil, co to dá. Proloudat se jím, je hřích.

Jak potřebná a vzrušující si připadáte?

Vzrušující? Teď? Cha! Abyste věděla, starší lidé jsou neviditelní. Ty časy, ky se řidiči kvůli mně zapomínali rozjet na zelenou, jsou nenávratně pryč. No, mám pár přátel, kteří se mi ze slušnosti dvoří ale to se dá přejít vtipem. Jeden vážnější pokus jsem kdysi úspěšně zmařila větou: „ Ty prevíte, ty by ses rád šmajchloval, co?“

Ve které z těchto životních rolí - herečka, maminka, manželka, babička.. jste se cítila nejlépe?

Vším jsem byla ráda, ale tou zbožňovanou milenkou nejraději. To víte, samé výsady a žádné povinnosti. Vzpomínky si hýčkám. Svítí mi na cestu.

Sdílej