Exclusivně na festivalu Sundance jsme mluvili s nejvyšším mužem britské a světové kritiky, šéfredaktorem nejvýznamnějšího periodika v oblasti klasiky, Jamesem Invernem.

OS:

Jaká je situace v klasické hudbě v Anglii a ve světě, podle vašeho názoru?

JI:

Jsou to dvě různé věci. Za prvé finanční situace, celý svět byl zasažen jistou recesi,  krizí. ale paradoxně přišla zároveň řada nových sponzorů, zájemců o kvalitní hudbu. A ve Velké Británii jsmě to překonali bez větších prolbémů. Ale opravdový test přijde až letos, protože byl výrazně zkrácen příspěvek státu na kulturu. Což zejména v regionech může způsobit problémy. Uvidíme.

Ale umělecky nikdy nebyla snad situace lepší. Objevila se řada nových osobností, třeba mladí dirigenti, mezi nimi i váš Jakub Hrůša. My jich máme asi šest sedm Robert Ticciatti, Kiru Karabetz, Edward Gardner např. Budou brzy podle mého velmi dobře známí, jsou budoucností klasické hudby.  A k tomu připočtěte osvěčená jména jako Valerij Gergiev, Colin Davis, Antonio Papano. Takže můžeme být nadšeni, všechno běží výborně. Zatím.

OS:

Kolik CD dostáváte do Gramophonu na recenze?

JI:

Dostáváme zhruba 500 CD měsíčně. Možná na nich vydavatelstrví vydělávají míň, ale na druhé straně je vyrábějí s menšími náklady. Menší produkce. Každopádně se jejich počet nezmenšuje.

OS:

ČNSO nahrál 8. Mahlerovu pod vedením Libora Peška. což je docela velký projekt. Nakolik je Mahler v té přehršli pro vás zajímavý?

JI:

Libor Pešek je velmi kvalitní dirigent. Ale samozřejmě ta nahrávka bude vystavena velké konkurenci. Druhý rok už slavíme mahlerovská výročí a vychází logicky řada nahrávek. Jsem zvědavý.

OS:

Jak podle vás uspěl Jiří Bělohlávek u orchestru BBC?

JI:

Jeho úspěch je částečný. Na jedné stráně udělal třeba skvělého Janáčkova Pana Broučka, české autory obecně dělá výborně a je dobře, že s nimi dál seznamuje britské obecenstvo. Ale třeba Beethoven pod jeho taktovkou je pro mně nepříliš objevný. Ale celkově tu nesporně zanechal dobrý dojem.  

Sdílej