Hodnocení:

Pojďme odbilancovat nejlepší nahrávky uplynulého roku na CD. Té mrtvole mezi hudebními zprostředkovači.

Hned na začátku zkonstatujme, že to byl hodně silný rok. Vyšlo několik naprosto skvělých nahrávek a dlouhá řada těch výborných. Jen, stejně jako v uplynulých letech, přeletěly jako blesk a jen málokdo je stačil zaznamenat. Což platí i pro mě - ačkoliv se snažím držet krok se zajímavou produkcí, nestačím. A ani nemohu, to bych musel veškeré vydělané peníze vrhnout na CD. A tak dovolte jen malý osobní výběr pěti nejlepších CD uplynulého roku. Bez pořadí. 

Björk - Biophilia - pro neustávající hledání této islandské zpěvačky. Která zcela pravidelně nachází. Kritika hodně zmiňovala interaktivnost této desky, že ideálně působí jako doprovod obrazu na iPadu. Nevím, nezkoušel jsem to. Nepotřebuje podle mého dodávat vůbec nic. Jestli někdo posouvá tzv. art rock, je to určitě Björk.

Karrin Allyson - ´Round Midnight - zdánlivě jednoduchý tradiční recept - kolekci standardů - vzala do rukou tato ne nápadná americká zpěvačka středního věku s takovým citem, že se moc nenadechnete. Loni tu předváděla rozprsklá Dee Dee, jakže prý vypadá dědictví Billie Holiday. Ani náhodou! Pravou potomkyní je Karrin Alyson.

The Claudia Quintet + 1,  Featuring Kurt Elling and Theo Bleckmann - americký sextet osobitého názvu zhudebnil texty Kennetha Patchena, básníka - surrealisty a jednoho z inspirátníků beatnické poezie. Tedy nádhernou hudbu sepsal leader Claudia Quintetu + 1, bubeník John Hollenbeck. A k přezpívání přizvali vedle nejmistrovatějšího zpěváka současné minimálně dekády, Kurta Ellinga daleko méně známého ale vynikajícího německého zpěváka Theo Bleckmanna. Vznikl nenápadný nářez.

Madeleine Peyroux - Standing on the Rooftop - třetí CD této americké zpěvačky ji ukazuje už očištěnou od lehkého interpretačního plagiátorství výše zmíněné Billie Holiday. Madeleine je trochu francouzská, trochu melodická, výrazně nápaditá a podle mně zaujímá v současném pomyslném žebříčku ženského jazzového projevu druhé místo, za zatím nepřemožitelnou Cassandrou Wilson.

Tyshawn Sorey - Oblique - I - co to ti bubeníci mají s jedničkou, chtělo by se říct. Co to ti bubeníci tvoří za muziku, že ji řadím do loňské Top Five?

Zpravidla upozaďovaný nástroj v osobě Tyshawna Soreyho - teprve 31letého amerického muzikanta - dostal impulz nevídaný. A deska, jejíž skladby jsou nazvány pouze pořadovými čísly, neboť jsou jakýmsi osobním výběrem autorovým z tvorby za delší období - prolamuje uvyklá první místa obdobných anket.

Že jsem zapomněl na celou tu indicko-pákistánskou newyorskou enklávu - Iyjer, Mahanthappa, Abbasi? Nebo, omočme si, naše Jananas? Nebo poslední a podle mě spíš průměrnou Kate Bush? Nebo zbožněnou PJ Harvey?  No, prostě jsem si dal za úkol vybrat jen pět nahrávek. Tak tady tedy jsou.

Máte jiný názor? Napište!

Sdílej