Hodnocení:

Seděli jsme v pražském kině Lucerna v podvečer prvního dne roku poněkud sami. Na film se dívalo ještě asi dalších 7 diváků. Obraz a odraz doby?

Skládat mozaiku epizod je osvědčený systém. A režiséru Bentu Hammerovi se povedl výrazně. Postupně puzzlovsky vyplňované epizodky jednotlivých aktérů vás spolehlivě udrží v napětí a nadšení po celou dobu filmu, který trvá optimální hodinu a půl.

Chvíli se smějete, chvíli mrazí, chvíli se stydíte. Na za plátno, ale za sebe, pokud vám chování představitelů eventuálně připomene vlastní přístupy. A nejpodařenější je zřejmě scénka se stejnou šálou pro milenku i manželku. 

Film je odstartován poměrně razantně a vše je vysvětleno až v závěrečné sekvenci. Začátek se střelbou  i konec s přeslazenou hudbou a jistě záměrně a přesto neorganicky snímanou polární září, jakoby patřily jinam.  Ale celé mezitím je výborně vykreslené, prožité a pointované. 

Vedle všech těch velkoprostorově propagovaných velkofilmů mimořádně příjemný zážitek.

Sdílej