Hodnocení:

Jana Kirschner vydala svůj Opus Magnum, desku, u které je lepší moc nedýchat

Jinak vám totiž uniknou všechny drobnosti, které desku prokládají a občas jsou slyšitelné jen ve velmi dobré reprodukci. Jsou to právě podobně strukturovaná CD, vybízející k návratu k reprodukční čistotě, která už dnes není tak drahá a neblbne nám uši, jako všechny ty špunty a další svíradla hlavy a uší.

Desítku skladeb rozbíhá komunikace ve studiu, jež rozjíždí první skladbu - Ty a ja - s nádherným sloganem Láska, co nebolí, nebyla ta pravá. Jan Kirschner se propracovala ke zvuku, stylu, tahu a kvalitě srovnatelným snad s dávným Sydem Barrettem nebo pozdějším Beckem. Nenechá vás odpočívat ani na okamžik ve skladbách, ze kterých ani jedna neklesne po 5 a některé se derou až k deseti minutám. 

Naše potupená rádia ji, s výjimkou Vltavy, jistě hrát nebudou. Ale vy si ji nesporně dejte. Protože takových nahrávek z - autorka dovolí - tuzemských polí je za dekádu tak půltucet.

Hodně se psalo, jak Jana Kirschner neprorazila v Anglii, potažmo ve světě. Asi to bolelo. Ale vznikla nahrávka, která prostě stojí zato, svět nesvět. Ta pravá.

Sdílej