Hodnocení:

Je příjemné zjistit v kině, že váš názor se tentokrát s oskarovou Akademií shoduje. Ta je v tom smyslu obecně daleko zorientovanější než rozdavači Grammy.

Zatímco v hudbě jsou ceny udělovány často náhodně a bez logiky, což je patrné zejména v tzv. menšinových žánrech, Oscaři většinou směřují k těm opravdu nejlepším.

Králova řeč je typický britský film, přes další jmenované výrobce z USA a Austrálie. S akcentem na herectví, ovšem zcela neafektované, kdy každé hnutí sleduje kamera zblízka nerušivého a je prorostlé až do úrovně epizodních postav. Colin Firth a především Geoffrey Rush jsou naprosto vynikající a Její veličenstvo, ztvárněné Helenou Bonham Carter, onou třešní dortovou celého filmu. Režisér Tom Hooper si brousil styl mj. na vynikajícím britském televizním seriálu Šest v tom, připomeňme. 

Kamera pracuje s až schikanederovským temnem, odstíny jsou tlumené na samou únosnost obrazu a film se tak nesporně vyplatí sledovat v kině. doma byste mohli upadnout do melancholie nad nekvalitou zánovní plazmy zřejmě.

Samotný příběh je strhující svou jednoduchostí a autentický svou opravdovostí. Poměrně u nás málo známá peripetie logopedického problému nového krále v nejtěžší chvíli novodobých dějin Evropy je dramatem sama o sobě. Především v situaci, kdy protivníkem je řečnický démon Hitler, zde v autentických záběrech.

A sluší se uvést, že minikreace Timothyho Spalla v roli Winstona Churchilla by sama o sobě stačila pozvednout snímek do nadprůměru.

Králova řeč opět ukazuje, že dobrý film musí být především divadlem, že žádné digitální, létací, příšerové či jiné efekty nikdy nepřipravi takový zážitek jako skvělý scénář, casting, herecké kreace a pozorné a nenápadné snímání. A zde i vynikajcí výběr hudby, kterou dodali především Mozart a Beethoven.

Sdílej