Hodnocení:

Skutečný průlet teorií, ale spíš praxí šesti strun natažených kytarou i vesmírem vydal Lee Ritenour.

Lee Ritenour's 6 String Theory features Lee Ritenour, BB King, George Benson, Slash, John Scofield, Steve Lukather, Vince Gill, Pat Martino, Mike Stern, Neal Schon, Robert Cray, Keb' Mo', Taj Majal, Jonny Lang, Joe Bonamassa, Andy McKee, Guthrie Govan, Joe Robinson, Tomoyasu Hotei, Shon Boublil…and many more.

Uvádí jeho internetová stránka na první straně. A je to vážně výrazná plejáda jmen, které se mu podařilo nashromáždit. 

Lee Ritenour vyrůstal v Los Angeles, v 16 už hrál v doprovodném bandu Mamas and Papas a o dva roky později s Lenou Horne nebo Tonnym Bennettem. Osobně jsem ho trochu míjel, pohyboval se až příliš blízko blýskavějším verzím jazzu.

Ale minimálně novinka je zápisem vynikajícícm. Ritenour se svými mixéry dokázali udržet jednotnou linku nahrávky, která vznikala, jak už je dnes běžné, všudemožně. Základy v jednom studiu, hosté pak své party nahrávali a zpívali v různých dalších, nejspíš blízkých jejich bydlištím. 

A žánrově je to navíc pestrá směska - vedle krásných bluesovek i čisté kytarovky v rozpětí jazz až po pompjazz s efektními sóly Moorovského typu. Většina věcí je autorských, vedle protagonisty se podílejí jednotliví hosté. Celá nahrávka je mimořádně dynamická, věrohodná a právě pro svou pestrost velmi dobře opakovaně poslouchatelná.

Za vrcholy jednoznačně považuju obě bluesové skladby - Why I Sing The Blues, kde se k tématu vyjadřuje autor B. B. King, Keb´ Mo´, Vince Gill a Johnny Lang a vůbec nejlepší, Give Me One Reason. Skladbu Tracy Chapman, neúčastné na projektu. Změněnou z jejího pověstného třasláku s charismatem na čistou vypalovačku.

Řekni mi jediný důvod, proč tu zůstat a já se otočím a poběžím zpět, zní ústřední motiv skladby. Přednášený naléhavě Robertem Crayem a Joem Bonamassou (jenž mimochodem v říjnu vystoupí v Praze). Vracet se budete, předpokládám.

Deska měsíce.

Sdílej