Jaká nálada asi zavládla uvnitř zahraničního odboje před 94 lety? Myslím, že dobrá. Zahraničnímu odboji vedeném T. G. Masarykem se podařilo přesvědčit státy Dohody, aby souhlasily se vznikem samostatného Československa - svůj souhlas vyjádřily ve svém prohlášení ze dne 10. ledna 1917. A co dalšího nám přinesl desátý leden?

Narozeniny

Ančík Zdena, vl. jm. Zdeněk Ančík, * 10. 1. 1900, † 17. 9. 1972, český básník a novinář. Autor poetistické lyriky (Opojené růže) a humoristických próz (Scvrk se nám cvrk a jiné povídky), vydavatel satirických časopisů Trn a Dikobraz, editor díla J. Haška.

Azańa Manuel, * 10. 1. 1880, † 4. 11. 1940, španělský politik; původně právník. Novinář, spisovatel (1926 obdržel Národní cenu za literaturu), organizátor společenského i vědeckého života. Po založení republikánské strany v roce 1924 byl uvězněn, propuštěn 1931 po útěku krále Alfonse XIII. ze země. Člen prozatímní vlády, ministr války 1931, předseda vlády Španělské republiky 1931 – 33, 1936, prezident 1936 – 39. Přesvědčený liberál. Podporoval myšlenku katalánské autonomie, zemědělské a církevní reformy, přesto v roce 1934 donucen odejít z úřadu a krátce i vězněn (obviněn z protistátního spiknutí). Po vítězství F. Franka 1939 uprchl do Francie, kde stál v čele španělské republikánské exilové vlády.

Buquoy de Longueval Karel Bonaventura, * 10. 1. 1571, † 10. 7. 1621, rakouský vojevůdce. Původem z vojenské šlechtické rodiny z Brabantska, zpočátku ve službách španělských Habsburků v Nizozemí, 1609 místodržitel Henegavska, 1610 – 11 vyslanec v Paříži, od 1614 ve službách Matyáše a později Ferdinanda II. 1618 vrchní velitel císařského vojska proti Čechám. V bitvě na Bílé hoře jeden z velitelů spojeného císařského a ligistického vojska. Padl při obléhání Nových Zámků.

Emler Josef, * 10. 1. 1836, † 10. 2. 1899, český historik a archivář. Po F. Palackém nejvýznamnější editor historických pramenů. Vydal 2. a 4. svazek českomoravského regestáře (Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae 1253 – 1346), začal vydávat kritickou edici nejstarších vyprávěcích pramenů Prameny dějin českých, předhusitské urbáře a rekonstruované pozůstatky desek zemských zničených požárem 1541. Autor chronologické příručky.

Ferdinand II. Katolický, * 10. 1. 1452, † 23. 1. 1516, sicilský král od roku 1468 a aragonský král od 1479; syn aragonského krále Jana II.. Od 1476 spoluvládce v Kastilii jako Ferdinand V. na základě sňatku s dědičkou Kastilského království Isabelou I.. Sňatek mezi Ferdinandem a Isabelou v roce 1469 položil základ k sjednocení Španělska. Po dokončení reconquisty dobytím Granady 1492 prováděl Ferdinand II. Katolický expanzívní politiku ve Středomoří (1497 dobyta Melilla, 1504 v boji s Francií získáno Neapolsko). Ve vnitřní politice usiloval Ferdinand II. Katolický spolu s Isabelou o posílení královské moci (zavedení nové inkvizice sloužící zájmům koruny, omezení politického vlivu velkých feudálů aj.). Po smrti Isabely I. v roce 1504 byl uznán kastilskými kortesy a vládl spolu se svou dcerou Janou a jejím chotěm Filipem I. V důsledku sporů s Filipem, podporovaným částí kastilské šlechty, se spoluvlády v Kastilii zřekl. Předtím uzavřel sňatek s Germainou de Foix, aby zbavil svého zetě podpory ze strany Francie. Smrt Filipa I. 1506 a zhoršující se duševní choroba Jany vrátily Ferdinandovi II. rozhodování v Kastilském království. V roce 1509 obsadili Španělé Oran a 1512 dobylo Ferdinandovo vojsko Navarrské království, které bylo přičleněno ke kastilské koruně.

Ferrari Philipp la Renotire de, * 10. 1. 1850, † 20. 5. 1917, filatelista italského původu žijící v Paříži. Vybudoval nejrozsáhlejší a filatelisticky nejhodnotnější sbírku všech dob. Obsahovala většinu tehdy známých unikátů a světových rarit mimořádné filatelistické a historické hodnoty.

Hepworthová Barbara, * 10. 1. 1903, † 20. 5. 1975, britská sochařka. Spolu s H. Moorem patří k nejvýznamnějším představitelům první úspěšné epochy tzv. britské sochařské školy. Její abstraktní plastiky často nabývají organických forem. V geometrických konstrukcích kombinovaných s barvou a dráty zkoumala prostorové dimenze. Důležitým námětem byla krajina ve spirituálním vztahu k člověku, lidská postava a prostředí, které ji obklopuje.

Grock, vl. jm. Charles Adrien Wettach, * 10. 1. 1880, † 14. 7. 1959, švýcarský klaun. Věnoval se akrobacii a hudební ekvilibristice (ovládal hru na 13 nástrojů). Kombinoval eleganci bílého klauna s dětskou surovostí hloupého Augusta. V roce 1951 založil vlastní cirkus. Jeho umění zachyceno i ve filmu (Na shledanou, pane Grocku).

Huidobro Vicente, * 10. 1. 1893, † 2. 1. 1948, chilský básník. Od roku 1916 žil v Paříži. V Buenos Aires založil pod vlivem G. Apollinaira básnický směr kreacionismus. Přední představitel hispanoamerické avantgardní poezie píšící španělsky a francouzsky. Nejvýznamnějším dílem je básnická skladba Altazor. Psal také romány .

Husák Gustáv, * 10. 1. 1913, † 18. 11. 1991, slovenský politik; účastník Slovenského národního povstání. Po roce 1945 připravoval komunistický převrat na Slovensku likvidováním pozic Demokratické strany. V roce 1948 hlavní exponent únorového puče na Slovensku. 1950 v rámci vnitrostranické čistky zbaven všech funkcí, 1951 zatčen a obviněn ze slovenského nacionalismu, 1954 odsouzen k doživotnímu žaláři. V roce 1960 amnestován, 1963 rehabilitován. 1968 místopředseda vlády ČSSR. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 jeden z nejrozhodnějších odpůrců reformního komunismu a čelný představitel normalizačního režimu. 1. tajemník ÚV KSČ od dubna 1969, 1971 – 87 generální tajemník, od 1975 prezident. Hlavní reprezentant brežněvovské linie; bránil se jakýmkoli změnám i po nástupu M. S. Gorbačova v SSSR. V prosinci 1987 odešel z funkce generálního tajemníka ÚV KSČ, 10. 12. 1989 byl donucen k abdikaci z funkce prezidenta, když těsně před tím jmenoval novou vládu ”národního porozumění”.

Krejčí Dobroslav, * 10. 1. 1869, † 24.7.1936, český statistik.Vedoucí Zemského statistického úřadu v Praze, v letech 1919 – 20 první přednosta Státního úřadu statistického, na jehož založení se podílel. Autor mnoha statistických prací, zastánce ”nematematických” metod.

Markéta Rakouská, * 10. 1. 1480, † 1. 12. 1530, vévodkyně savojská; dcera císaře Maxmiliana I. a Marie Burgundské, místodržitelka v Nizozemí od roku 1507. Usilovala o plné podřízení nizozemské šlechty a měst moci Habsburků. Obratná diplomatka; osvědčila se při jednáních v Cambrai 1508 a 1529.

Matúška Janko, * 10. 1. 1821, † 11. 1. 1877, slovenský básník. V baladách, historických veršovaných pověstech (Svätý zákon, Hrdoš, Pomsta, Kozia skala, Púchovská skala) a v básních vyjádřil národní a buditelské nálady mladé generace. Próza Zhoda liptovská se vyznačuje smyslem pro dramatické napětí a tvoří součást romantické historické prózy. Jeho píseň Nad Tatrou sa blýska se později stala součástí československé státní hymny.

Ney Michel, * 10. 1. 1769, † 7. 12. 1815, francouzský maršál od roku 1804; účastnil se bitev u Ulmu, Jílového a Friedlandu, španělských bojů a ruského tažení. V roce 1814 byl ve službách Ludvíka XVIII., za stodenního císařství podpořil Napoleona I.; po porážce u Waterloo byl odsouzen k trestu smrti a popraven.

Steno Nikolaus, též Steensen Niels, * 10. 1. 1638, † 26. 11. 1686, dánský geolog a anatom; průkopník historické geologie a krystalografie. Objevil, že mnoho hornin vzniká sedimentací. Vyslovil stratigrafický princip o následnosti horninových vrstev. Objevil zákon o stálosti úhlů krystalových hran. Jako první považoval fosilie za zbytky dříve žijících organismů.

Shehu Mehmed, * 10. 1. 1913, † 18. 12. 1981, albánský politik. Účastník levicového antifašistického odboje. Podílel se na nastolení a budování komunistického režimu v Albánii. 1948 – 81 člen předsednictva ústředního výboru Albánské strany práce, 1948 – 54 místopředseda vlády a ministr vnitra, 1954 – 81 předseda vlády (1974 – 80 současně i ministr obrany). V roce 1981 byl odstraněn; jeho smrt oficiálně vydávána za sebevraždu.

Töpfer Tomáš, * 10. 1. 1951, český herec a režisér. Od roku 1987 člen Divadla na Vinohradech. Role ve filmech (Hněv, Ta naše písnička česká) a v televizi (seriály Kamenný řád, Život na zámku). V prostorách Pražského hradu uvedl Shakespearova Romea a Julii a Theatrum Passionale. Podílel se na znovuotevření Divadla Na Fidlovačce.

Winterhalder Josef Antonín st., též Wintrhaltr, * 10. 1. 1702, † 25. 12. 1796, německý sochař, řezbář a malíř. Od roku 1747 byl usazen ve Znojmě; pracoval pro moravské kláštery i kostely (klášter Hradisko u Olomouce, výzdoba mostu v Náměšti nad Oslavou, dominikánský kostel v Brně). Tvořil ve stylu klasicismu, od 50. let byl ovlivněn rokokem (hlavní oltář sv. Tomáše v Brně).

Vrba Milan, * 10. 1. 1934, český lékař, genetik. Zabývá se problematikou dědičnosti očních chorob u člověka. 1967 objasnil cytogenetiku maligních melanomů oka a chromozómové aberace indukované použitím preparátu Endoxanu.

Čepek Ladislav, * 10. 1. 1899, † 15. 10. 1974, český geolog. Věnoval se inženýrské a ložiskové geologii, organizaci a metodice geologického výzkumu a mapování. Založil archív hlubinných vrtů a komisi pro klasifikaci zásob nerostných surovin.

Acton John Emerich Edward Dalberg, lord z Aldenhamu, * 10. 1. 1834, † 19. 6. 1902, anglický historik. Zasloužil se zejména o organizaci vědecké práce. Založil časopis The English Historical Review, inicioval vydání jednoho ze základních děl evropské historické vědy přelomu 19. a 20. stol. The Cambridge Modern History (Cambridžské moderní dějiny). Politickým zaměřením byl liberál, náboženským vyznáním katolík. Udržoval široké politické i vědecké styky.

Úmrtí

Wolf Jan, * 13. 5. 1894, † 10. 1. 1977, český lékař, histolog a embryolog. Zakladatel klasické histologie.

Agatho, * asi 577, † 10. 1. 681, římský papež; zvolen 27. 6. 678. Rodem pocházel ze Sicílie. Za jeho pontifikátu se v Konstantinopoli v letech 680 – 81 konal 6. všeobecný koncil, jenž normalizoval vztahy mezi oběma církevními centry a odsoudil monoteletismus jako úchylku. Je považován za svatého.

Ženíšková Máňa, * 6. 1. 1909, † 10. 1. 1982, česká filmová herečka; byla manželkou herce T. Pištěka. Hrála od 20. let v němých i zvukových filmech (Podskalák, Pražské švadlenky, Takový je život, C. a k. polní maršálek).

Todd Alexander Robertus, baron z Trumpingtonu, * 2. 10. 1907 – 10. 1. 1997, britský chemik. Zabýval se organickou chemií. 1975 – 80 prezident Královské společnosti. Objevil strukturu vitamínů B1, E a B12, provedl syntézu vitamínů B1 a E. Nobelova cena v roce 1957 za výzkum nukleotidů a jejich koenzymů.

Souvanna Phouma, princ, * 7. 10. 1901, † 10. 1. 1984, laoský politik. Po 2. světové válce založil Svobodné hnutí Laos a od roku 1950 sváděl stálé boje s levicovým hnutím Pathet Lao. 1951 – 54, 1956 – 58, 1962 – 75 předseda vlády. V době převahy Pathet Laa uzavíral četné kompromisy; vládl s podporou USA.

Seifert Jaroslav, * 23. 9. 1901, † 10. 1. 1986, český básník. Ve 20. letech člen Devětsilu. Redaktor komunistického tisku a avantgardních časopisů (Rudé právo, Právo lidu, Nová scéna, Kytice). V 70. letech publikoval v samizdatu. Jeho básnické dílo směřovalo od proletářské bojovnosti (Město v slzách) přes poetistické okouzlení moderní civilizací (Na vlnách TSF) až k písňovému oproštění tvorby, vyjadřující citový vztah k drobným darům života, k domovu a k národní kultuře (Poštovní holub, Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná). Po roce 1945 vydal sbírku Přilba hlíny a (inspirován obrázky M. Alše a J. Lady) sbírky Šel malíř chudě do světa a Chlapec a hvězdy, poté Píseň o Viktorce a Maminka. Od 60. let se jeho poezie změnila; zmizely rýmy, rytmická pravidelnost, verš zdrsněl, přibyly vzpomínky na dětství, na mladé lásky, na zemřelé přátele a na dramatické události života (Halleyova kometa, Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem). Autor vzpomínkové knihy Všecky krásy světa. Nobelova cena v roce 1984.

Mistralová Gabriela, vl. jm. Lucila Godoy Alcayaga, * 7. 4. 1889, † 10. 1. 1957, chilská básnířka; původně venkovská učitelka, diplomatka. Její nepříliš rozsáhlé dílo přineslo nový výraz v žánru milostné lyriky (Sklíčenost). Autorka básní pro děti. Nobelova cena v r. 1945.

Linné Carl, * 23. 5. 1707, † 10. 1. 1778, švédský přírodovědec, zakladatel botanické a zoologické systematiky; v díle Systema naturae (Soustava přírody, 1735), popsal všechny tehdy známé organismy krátkou latinskou charakteristikou a označil je dvojslovnými názvy, tj. rodovým a druhovým jménem (tzv. binomická nomenklatura), z nichž většina platí dodnes. Vytvořil pojem druh jako základ přirozené soustavy organismů.

Lewis Sinclair, * 7. 2. 1885, † 10. 1. 1951, americký prozaik. Po studiích na univerzitě v Yale se živil jako žurnalista, psal nepříliš hodnotné romány a další literární nápady prodával (např. J. Londonovi). Jako jízlivý satirik, tepající neřesti střední vrstev, vynikl až románem Hlavní třída o stojatých vodách maloměsta. Babbitt je portrétem šosáckého obchodníka, který se marně snaží vzbouřit proti svému prostředí. Další díla : Arrowsmith, Elmer Gantry, U nás se to stát nemůže. Nobelova cena v roce 1930.

Legendre Adrien Marie, * 18. 10. 1752, † 10. 1. 1833, francouzský matematik; profesor matematiky na vojenské škole v Paříži, člen Komise pro míry a váhy. Od roku 1808 se stal doživotním čestným představeným univerzity, v roce 1815 čestný člen komise veřejného vyučování. Vybudoval teorii eliptických integrálů, nezávisle na Gaussovi odvodil metodu nejmenších čtverců.

Kvapil Jaroslav, * 25. 9. 1868, † 10. 1. 1950, český divadelní režisér, dramatik a básník (Padající hvězdy, Růžový keř). Od 1900 režisér, dramaturg a od 1912 šéf činohry Národního divadla v Praze. V dramatické tvorbě spojoval novoromantický symbolismus s národním pohádkovým lyrismem (Princezna Pampeliška, Oblaka, libreto Dvořákovy Rusalky).

Jireček Konstantin (pův. Josef Hermenegild), * 24. 7. 1854, † 10. 1. 1918, český historik a filolog. V letech 1879 – 93 působil v Bulharsku, 1881 – 82 bulharský ministr národní osvěty. Jeho dílo Dějiny Srbska patří mezi základní příspěvky k dějinám Balkánu a má význam širší než jen úzce historický; je i příspěvkem etnografickým, zeměpisným a literárně historickým.

Ježek Bohuslav, * 20. 11. 1877, † 10. 1. 1950, český mineralog a petrograf. Jako první se v Československu zabýval rentgenometrií nerostů, studoval česká rudná ložiska, zejména zlatonosná, zabýval se tektity, meteority, drahými kameny a uhlím, navrhl nové postupy pro analýzu rud. Autor významného díla Mineralogie a přes 300 odborných pojednání. Přeložil klasické dílo G. Agricoly De re metallica libri XII (Dvanáct knih o hornictví a hutnictví).

Jan I. Cimiskes, * asi 924, † 10. 1. 976 ; byzantský císař od roku 969; manžel Theodóry, dcery Konstantina VII. Porfyrogenéta. Patřil mezi nejvýznamnější vojevůdce byzantských dějin; bojoval proti Rusům, Bulharům a Arabům. V roce 970 připojil k byzantské říši východní část Bulharska.

Heythum Antonín, * 23. 5. 1901, † 10. 1. 1954, český scénograf, architekt, průmyslový designér. Představitel jevištního konstruktivismu, který ozvláštňoval prvky poetismu. Spolupracoval s avantgardními režiséry; významná byla jeho tvorba pro Osvobozené divadlo a Národní divadlo v Praze. Věnoval se rovněž architektuře výstav (návrh československého pavilónu na Světové výstavě v Bruselu 1934 – 35 a v New Yorku 1939) a projektování obytných domů.

Espartero Baldomero, * 27. 2. 1793, † 10. 1. 1879, španělský generál a politik. 1815 – 24 bojoval ve španělském vojsku v Latinské Americe proti osvobozenecké revoluci. V první karlistické válce 1834 – 39 důstojník, od 1835 vrchní velitel vojska regentky Marie Kristiny. Vojenské úspěchy liberálů dovršil 1839 uzavřením dohody s karlistickým generálem Marotem ve Vergaře, která vedla k ukončení války. 1840 přiměl Marii Kristinu k abdikaci, od 1841 regent království. 1843 svržen povstáním, do 1849 žil v exilu, 1854 – 56 předseda vlády.

Buffalo Bill, vl. jm. William Frederick Cody, * 26. 2. 1846, † 10. 1. 1917, americký dobrodruh; zvěd v občanské válce a v bojích proti Indiánům. Stal se legendou Divokého západu, založil si vlastní cirkus. N. Buntline a P. Ingraham o něm napsali několik set smyšlených próz (bufalobilek).

Břetislav I., * asi 1005, † 10. 1. 1055, český kníže 1034 – 55 z rodu Přemyslovců; syn Oldřicha a Boženy. Za života svého otce vládl na Moravě. V době nástupu na trůn byl kromě strýce Jaromíra, který jej doporučil k vládě, jediným žijícím Přemyslovcem. V roce 1039 vpadl do Polska, dočasně připojil Slezsko. Jeho cílem bylo Hnězdno, odkud nechal přinést ostatky sv. Vojtěcha. Při této příležitosti vydal soubor zákonů Hnězdenská statuta. Výprava byla úspěšná, i když hlavní cíl, získat arcibiskupství pro Čechy, Břetislav I. nedosáhl (říše přijala povznesení českého panovníka s nevolí). 1040 Břetislav I. odrazil vpád německého vojska v bitvě na Brůdku. Po další vojenské výpravě proti Čechám se mírem řezenským 1041 poddal Jindřichovi III. Ve 40. a 50. letech panoval ve shodě s říší, po boku císaře bojoval v Uhrách 1042, 1043, 1044, 1051. Na usmíření církve za odvezení ostatků sv. Vojtěcha z Polska založil asi po roce 1039 kapitulu ve Staré Boleslavi. Na sklonku života vydal nástupnický řád, podle něhož vláda náleží nejstaršímu příslušníku přemyslovského rodu. Moravu rozdělil na úděly jako oblasti vlády mladších synů.

Běljajev Pavel Ivanovič, * 26. 6. 1925, † 10. 1. 1970, sovětský kosmonaut. Účastník letu lodi Voschod 2 (1965).

Bečvář Antonín, * 10. 6. 1901, † 10. 1. 1965, český astronom a meteorolog; zakladatel a první ředitel hvězdárny a observatoře na Skalnatém Plese. Sestavil Atlas Coeli a tři další podrobnější hvězdné atlasy. Je po něm pojmenován kráter na Měsíci; spoluautor Atlasu horských mraků.

Sdílej