I takové Turecko má jeden poměrně dost starý filmový festival. Letos se pořádal už 47. ročník nejdůležitější turecké filmové přehlídky, a to v Antalyi na jihu země. Festival, který začal kdysi dávno jako akce, která měla podpořit výrobu tureckých filmů, je dnes opravdu největší filmovou událostí v zemi.

Do areálu kulturního parku, který se pyšní budovou se dvěma promítacími sály a také zvláštní pyramidou, kde se pořádají slavnostní ceremoniály, se každý rok sjedou všechny turecké hvězdy. Věrní fanoušci na ně čekají podél červeného koberce, jako tomu bývá na každém větším festivalu, ale v hojném počtu chodí i na filmy. Typický návštěvník festivalu není podle mého pozorování jako u nás baťůžkář v průměrném věku 20-25 let, ale tady je to zralá dáma okolo padesáti, šedesáti let.

Zahajovací večer nabídl tureckou hudbu, balet, ale i ukázky ze starších filmů a vzpomínky na už zesnulé herce. Jakoby se snažil festival vyrovnat se prestižním filmovým přehlídkám – pódiem, na které hosté vcházeli objektivem pomyslného fotoaparátu nebo kamery, večerními róbami dam nebo i samotným vystoupením během otevíracího večera. Jenže všechno okolo nějak pokulhávalo. Velký prostor pyramidy nejen že měl velmi špatnou akustiku a všechny ukázky pouštěné ze záznamu tak byly příšerně nahlas, až se lidé chytali za uši, ale hlavně to v sále vypadalo, jako by tu byl na návštěvě školní výlet. Neustálé šustění, přesedávání si, hlasité bavení se hostů, neustálé příchody a odchody lidí, to všechno oficialitu a důstojnost celé akce silně nabourávalo. Kde je sál v karlovarském Thermalu, kde sedí všichni na židlích jak přibití a sledují, co se odehrává na jevišti a očekávají každé nové slovo Marka Ebena, říkala jsem si.

Tady byla první půlka večera věnovaná projevům důležitých osob včetně politiků vyprávějících nesmysly. Navíc se hned v úvodu udála zajímavost, ke které se upřely všechny v sále přítomné kamery. Festival totiž provázela menší politická kauza. Po celém Turecku se strhly protesty proti účasti Emira Kusturici na festivale. Tento bosensko-srbský režisér byl předsedou poroty mezinárodní soutěže, ale v této funkci setrval jen jeden den. Po všech možných útocích v médiích, že podporoval během války v Jugoslávii srbskou armádu a stál tak proti bosenským muslimům, to nakonec Kusturica vzdal, asi oprávněně se naštval a z festivalu odjel. A právě proti Kusturicovi přímo v sále během zahajovacího večera protestoval jeden z přítomných městských politiků. A ze sálu byl po několika minutách ochrankou vyhozen.

Takže začátek přehlídky nebyl zrovna nejpříjemnější a nenavodil tu nejlepší festivalovou atmosféru. I když byla kina vesměs pořád plná, obzvlášť premiérové projekce tureckých novinek plnily sály k prasknutí. Tuzemská přehlídka nabídla v soutěži 15 filmů, z nichž nejočekávanější byl například snímek Çoğunluk, který nedávno dostal cenu za nejlepší debut na festivalu v Benátkách. Název filmu znamená v češtině Většina a vypráví příběh mladíka, který se zamiluje do kurdské dívky a na nátlak otce se s ní musí rozejít. Tento film nakonec vyhrál i v Antalyi. Dlouho dopředu měl vyprodáno i film Kavşak, další z tureckých dramat na vážné téma. Příjemnou změnou ve směsici sociálních témat a osobních problematických příbězích byl italsko-turecký snímek Signora Enrica, kde zazářila italská hvězda Claudia Cardinalová. Ta ostatně získala na festivalu cenu za nejlepší ženský herecký výkon. A s ní se pojí i poslední vtipná historka z festivalu. Závěrečný ceremoniál se nesl v podobném duchu jako ten zahajovací. Po zkušenostech z něj jsem se rozhodla zůstat doma a raději sledovat jen přímý přenos z vyhlašování cen v televizi.

To, že závěrečný ceremoniál byl ještě větším trapasem než ten zahajovací, a že amatérismus čišel z každého druhého záběru, ještě umocnily další poměrně důležité detaily. Takže téměř nikdo z mezinárodní soutěže na festivalu nebyl. To znamená, že nebylo komu ceny předávat, a tak sličná moderátorka asi pětkrát za sebou vyprovodila předávajícícho s tím, že tady vlastně není nikdo, kdo by si cenu převzal. A korunku tomu všemu nasadilo právě vyhlašování ceny za nejlepší ženský herecký výkon. Žena, která si pro cenu pro Claudii Cardinalovou na jeviště došla, totiž přišla s úžasným nápadem Claudii přímo teď v živém přenosu zatelefonovat. Co se mohlo zdát na začátku jako dobrý nápad, se ale zvrtlo v pěknou frašku. Paní začala cosi do telefonu říkat italsky, načež telefon dala k mikrofonu a myslela si, že celý národ teď uslyší hlas slavné Italky v přímém televizním přenosu, což se samozřejmě nestalo, neb technika není tak dokonalá. A tak divák musel přetrpět nekonečných pět minut tohoto telefonního faux pas. Zkrátka se Turci mají ještě co učit. Příště se těšte na něco víc o tureckých filmech!

Sdílej